La Kukarača na TMOU 11
Letošní sestava (v abecedním pořadí): Bob, Čenda, Hadař, Helča a Pavel.
0. Kvalifikace
Kvalifikace byla letos vydařená. Z toho, že poslední kolo vyřešilo přibližně 200 týmů je vidět, že obtížnost byla
nastavená tak akorát. My jsme řešili každý sám, takže jsme měli trošku problémy s komunikací. Kvalifikovali jsme se jako šedesátí.
1. Start
Abych stihl začátek, přepravuji se do Brna trochu komplikovaně autobusem se třemi přestupy. Samozřejmě že jeden přestup nevychází a já čekám v Uherském Hradišti na další spoj.
Když přicházím na start má už zbytek týmu sesbíránu většinu informací. Přesto zde strávíme ještě dlouhou dobu.
Nejprve získáváme trochu pokroucený nápis Tyranosaurus. Pak následuje Brailovo písmo a Komisař. To už je jasný Rex.
2. Slohovka
Zadání je poměrně dlouhé. Zdá se, že popisované trasy skutečně existují. Stanovujeme přibližnou polohu hledaného stanoviště a vyrážíme. Řešení prý bylo i na druhé straně zadání. My jsme ho tam neviděli. Nevím co tím orgové zamýšleli. Mně to tedy nepřipadá jako dobrý nápad.
3. Čáry a tečky
Brzy vidíme, že tečky jsou vždy tři. Pak že tvoří vždy stejný trojúhelník. Překreslit na pauzák a je to.
4. Pasta
Tak už víme proč byl v povinné výbavě kartáček - zbytečně. Snad nikdo nepochybuje, že jde je nutná destrukce.
Postupně řešíme všechny tři části šifry.
5. Orienťák
Rozdělujeme si stanoviště. Hadař zůstává u batohů jako centrála. První obrázek ještě obkresluji, u dalšího už je jasné o co jde. Cestou na další stanoviště probíráme přísloví která jsme nevěděli.
6. Permutace
Postupně zjišťujeme že se jedná o čtveřice. Že je 24 permutací určitě nebude náhoda. Ihned nás napadá
správné intuitivní vzestupné řazení. Zkouším ho ale nějak ledabyle a ostatní mezitím prohlašují, že by tam nebylo žádné A ani E a podobně, takže ještě poměrně dlouho zkoušíme různé jiné řazení. Nakonec se ale k tomu správnému vracíme.
7. Bludiště
Bludiště si dělíme tak trochu chaoticky stylem část vlevo, zbytek vpravo, pak se uvidí. Když po nějaké době potkávám Helču s Pavlem ukazuje se, že vše potřebné už máme. Cestou ven odchytáváme Hadaře. Čenda je naštěstí právě venku, takže odpadá dlouhé hledání se.
8. Rodokmen
Nejprve si spojujeme číslovaná kolečka čarami, tak jak na sebe navazují. Vypadá to trochu jako nějaké vyvažování,
ale to nikam nevede. Brzy někdo říká, že to připomíná rodokmen. Teď už jen zjistit jaký. Na žádný konkrétní nic neukazuje, tak snad obecné vztahy. Relativní pojmenování vzhledem k aktuálnímu kolečku nevychází.
Takže jde o vztahy ke zvýrazněnému počátečnímu JÁ. Během řešení si ujasňujeme zda jsme muž nebo žena.
Na tomto stanovšti je i vrcholová kniha. Potěšující je, že po pomalém startu jsme se konečně propracovali přibližně do první dvacítky. Vedoucí týmy ale mají obrovský náskok.
9. Hlodejte cifru
Tady řešíme přímo vzorovým postupem. Počítáme 26 vlevo, vyznačujeme změny. Počítáme 26 vpravo. Hledáme vpravo patřičná změnová písmena. Převádíme polohu na písmena. Hotovo.
10. Jabloň
Převedení červů na Morseovku se celkem nabízí. Vychází ale pouze řada písmen od A do P. Takže to bude asi jen pořadí. Morseovka je pak jeden z prvním nápadů jak pokračovat. Podobná šifra se už ostatně v minulosti několikrát vyskytla.
11. Obrázky
Na místě očekávané daší šifry nejprve nic nenacházíme. Po chvíli dojde i na bližší prozkoumání rozcestníku.
Černou šipku pro jistotu ještě fotíme, je na ní nějaký podezřelý flek. Pak už jdeme po značce.
Cesta ke stanovišti se mi zdá trochu delší než uvedený 1 kilometr. Šifra je plná obrázků.
Na první pohled mě napadá trochu dětinské řešení. Kupodivu je správné.
12. Hodiny
Tuto šifru řešíme trochu zdlouhavě oklikou. Nejprve se zaměřujeme na číselné vyjádření času. Nejprve absolutně pak relativní vůči středovým hodinám. Jedna z myšlenek je, že jde o časy potřebné k přesunu z jednotlivých bodů na hledané stanoviště. Samozřejmě to vůbec nevychází. Pak už si všímáme, že hodinová ručička určuje směr.
Nejprve se domníváme, že minutová ručička už by neměla nic kódovat, protože její poloha je spřažena s přesnou polohou ručičky hodinové. Když však už zaměřujeme polohu dalšího stanoviště, tak se zdá, že vzdálenost ve stovkách metrů skoro sedí s minutami. A ejhle, sedí to i u zbylých čtyř bodů. To nás alespoň ujištuje,
že jdeme na tu správnou značku.
13. Barevná kolečka
Z předešlých Tmou máme takovou tradici, že končíme vždy na třinácté šifře. Tak nějak s tím už od začátku
počítáme. Zároveň nám to dodává jakousi pochybnou jistotu, že neskončíme někde dřív.
Tentokrát nás v našem očekávání orgové utvrzují tím, že třináctku nepokrytě pojmenovávají Zákys.
A opravdu, od začátku je jasné že to půjde pěkně ztuha. Na první pohled šifra vypadá jako ta počítačová hra,
kde se odstřelují n-tice kuliček, to se ale brzy vylučuje. Časem nacházíme smysluplný text, myslím, že u světle zelených.
Po nějaké době se přesunujeme pod kopec na terasu zavřené hospody. V suchu u stolu je luštění pohodlnější.
Ale stále se moc nedaří. Mezitajenka SOUSEDE nás svádí na slepé cesty, protože lze číst jako SEDE U OS, SEDE U O nebo SEDE U S. Zvlášť matoucí je SEDE U OS protože šedé kolečka vykazují určité symetrie.
Heslo Caesar zkoušíme jen jako jednu z několika vyscrablených možností a nikdo z nás asi nevěří že se objeví CTRNACTKAJE... Nu což - tradice třinácté šifry je prolomena. Řešení nám zabralo víc než tři hodiny, což je na
letošní ročník dost dlouhá doba.
Tato šifra jako celek se mi nelíbí. Myslím, že šla udělat mnohem elegantněji. Zvlášť dvojsystém pro žlutou a šedou není moc povedený. A mezitajenky spíš pletou. Například SPOJ FIALOVE PRAVIDLEM je celkem k ničemu a STRED OBRAZCE POMUZE vysloveně škodí. O SOUSEDEch nemluvě.
14. 26x26
Se šifrou se vracíme zpátky na naše minulé stanoviště.
Základní pozorování máme už během přesunu. Mřížka je 26x26. Písmen v textech je sudo.
Tak asi písmenné souřadnice. Bohužel od této chvíle se ubíráme špatným směrem, protože se snažíme kreslit body do
obrázku a pak to nějak interpretovat. (Morseovka, Brailovo písmo ...)
Na závěr přichází i správná myšlenka a šifru řešíme. Na patnáctku už nejdeme. Bohužel je právě 11:59 a tak už je to celkem jedno. Pavel organizuje odvoz. Hurá domů.
Závěr
No tak jsme zase nedošli. Ale aspoň jsme se dostali za třináctku.
Naštěstí se nenaplnily hrůzostrašné předpovědi počasí a bylo vcelku přijatelně. I ta trocha deště se dala vydržet.
Jen ta spousta bláta mi trochu vadila.
Přesuny byly tentokrát hodně dlouhé.
Já mám ale dojmy z přesunů trochu zkreslené tím, že mě tlačily boty. (Nebyly nové, vloni jsem v nich normálně chodil)
Šifry se mi letos zdály trochu jednodušší.
Já vím, že je divné psát o jednodušších šifrách, když jsme ani nebyli schopni dojít do konce, ale nám prostě jen nestačil čas. Tentokrát nebyla ve hře šifra která by nás mohla definitivně zastavit, jen zpomalit. Hlavně třináctka. Bývaly časy, kdy se dalo dojít i s tříhodinovým zákysem. Teď je všechno takové rychlejší.
My jsme ještě z té staré doby.
Celkově jsem si Tmou 11 skvěle užil. Už se těším na Tmou 12. Bude fajn když bude trochu šifrovatější a méně pochodová, ale když ne tak taky nevadí. Tak zase za rok.
zapsal Bob
Home