Od soumraku do úsvitu 3
- aneb jak počasí zvítězilo
Na třetím ročníku hry Od soumraku do úsvitu nemůžeme chybět. Koná se 28.-29.4.2006.
Jsme přihlášeni pod tradičním názvem La kukarača. Složení týmu (v abecedním pořadí): Bob, Čenda, Hadař, Míša a Zdeněk.
Na start vyjíždíme autem ze Vsetína. Vystupujeme u benzinové pumpy v Želechovicích.
Míša pokračuje ještě dál do Zlína zaparkovat auto. Připojuje se k nám Čenda, který právě dorazil vlakem. Spolu s davem
se přesunujeme na místo startu.
1 - Start
Chvíli před začátkem začíná pršet. A tak už to zůstává prakticky po celou dobu hry.
Kolem 17:30 nad námi začíná přelétávat letadlo. Najednou začíná rozhazovat nějaké papíry. Začíná hemžení, jak se každý
snaží ukořistit zadání. Letadlo shazuje další a další, po chvíli už není problém nějaké chytit.
Přichází SMS od organizátorů s nápovědou jednoho písmene. Šifra je poměrně jednoduchá,
zvlášť když se nám hned daří uhodnout oslovení na začátku.
2 - Bludiště
Postup řešení máme vymyšlený velmi rychle. Zakreslujeme plochu, kam až se lze v daný okamžik dostat.
Bohužel napoprvé děláme hned na začátku chybu, takže si řešení musíme ještě jednou zopakovat.
Zatím jsme plni energie, takže s Čendou a Hadařem vyrážíme svižným tempem napřed.
3 - Filmy
Tak toto byla pohoda. Než doráží zbytek týmu máme hotovo.
Jdeme dál.
4 - Přísloví
Správná přísloví máme bleskově. Co s nimi udělat nás napadá taky ihned. Takže nejvíce času zabírá
počítání délky přísloví. Některá mají navíc několik variant. Jsme rádi že nevyšlo číslo 35, které je na
vysokém kopci. Bohužel jsme při počítání udělali chybu, takže když přicházíme na námi určenou 37, zjišťujeme,
že tu nic není. Přepočítáváme. Naštěstí se ukazuje že jsme si zašli jen několik set metrů.
Správné řešení je ale 35 - hurá do kopce.
5 - Poslech
Šifra se skládá ze dvou zvukových smyček. První obsahující slova dešifrujeme okamžitě, písničky z druhé části
v podstatě taky, ale s mnoha pochybnostmi. Například akord může znamenat 5, protože se pětkrát opakuje, nebo 6, protože
je přes 6 strun, nebo je to nějaký akord s číslem v názvu, to snad ale nikdo nemůže rozeznat. Taky je matoucí
trojnásobné opakování "A já sám ...". Je to 1 nebo 3? Sedm statečných taky jen odhadujeme.
Navíc nevíme kde celá sekvence začíná. Obě nahrávky prý byly synchronizované, ale to nám nějak uniká.
Máme tedy poměrně mnoho nejasností. První celkem nepravděpodobný pokus je, že ty divné akordy jsou oddělovač.
Je to nedaleko, tak pro jistotu vysíláme Hadaře. Přesouváme se pod přístřešek u kostela. Z textové části usuzujeme,
že se bude jednat o tři cifry azimutu a čtyři vzdálenosti. Máme 7 možností, protože nevíme kde je začátek.
Jen 4 z nich mají ale azimut v přípustném rozsahu. Z těchto 4 pak připadá v úvahu jen jedna možnost, protože zbylé
tři ukazují buď nesmyslně, nebo příliš daleko - 7km vzdušnou čarou je opravdu moc. Vysíláme tedy Čendu do určeného bodu.
Hadař jde znovu do kopce ještě jednou poslouchat zadání. Zbytek týmu se vydává na procházku na nedaleký hrad.
Je to zjevně zbytečné, protože konstrukce která na něj ukazuje je dost nesmyslná, ale je to lepší než sedět pořád na
jednom místě. Naštěstí nás po čase vysvobozuje Čendův telefonát, že má zadání. Dáváme si s ním sraz na hlavní cestě.
6 - Gramodeska
Když se setkáváme, ukazuje nám Čenda gramodesku a oznamuje, že asi kilometr odtud se nachází nápověda.
Že lze gramodesku přehrát pomocí jehly je nám známo, přesto vyrážíme pro nápovědu doufajíc, že tam třeba bude
nějaké přehrávací zařízení. Cestou uvažujeme, že pokud bude nápověda znít "použijte jehlu", tak ji asi použijeme na
nejbližšího organizátora. No, nápověda je skoro taková, ale aspoň se z ní dá poznat směr otáčení.
Nezbývá než se vyzbrojit trpělivostí a dát se do díla.
Nejprve experimentujeme s jehlou zabodnutou v prázdném kelímku, pak ale přecházíme na sestavu velmi podobnou
té z nápovědy. Po chvíli docházíme k ideální tříčlenné konfiguraci, kdy první podepírá desku navlečenou na propisce,
druhý plynule otáčí propiskou a třetí drží stočený papír s jehlou, přičemž má držící ruku opřenou o ruku podepírače,
takže se jehla vůči desce moc netřese. Časem docilujeme natolik kvalitní reprodukce, že spolehlivě rozeznáváme cíl další cesty.
7 - Sportka
Na hrázi nacházíme tiket sportky. Usazujeme se na nedaleké volně přístupné terase nějaké restaurace.
Je příjemné být zase chvíli v suchu. Po chvíli se zde usazují i další týmy. Šifra není problém.
Sice mi nejprve přišlo rozumné překreslit si to na rozměr 7x7, ale nakonec to nebylo potřeba.Později jsme dostali
od organizátorů SMS, že ze dvou možných cílů je správný ten bližší. My jsme ale měli štěstí, že jsme v mapě našli
jen ten správný Kamenec.
8 - 3D
Dostáváme obálku s prázdným papírkem. Samozřejmě ho nejprve zkoušíme nahřívat nad svíčkou. Teprve když to
zjevně nikam nevede, demontujeme obálku a zkoušíme vykoukat 3D ze vzoru uvnitř. Jde to. Obálka je už ale
mokrá a pomačkaná, takže v dolním obrázku vidím navíc něco podivného. Podle horního obrázku ale není problém
identifikovat v mapě další stanoviště. Přesun je poměrně náročný, abychom se dostali na asfaltovou cestu musíme
překonat několik desítek metrů neprostupným terénem. Místy se povaluje rezavý ostnatý drát, taky ostružiny a šípky.
A prší, a prší.
9 - Znaky v kruhu
Na stanovišti nás čeká příjemné překvapení - dostáváme teplé klobásky a něco k pití.
Dozvídáme se, že jsme zatím sedmí. Dostáváme taky šifru a ta je pro nás kritická.
Kruh má náhodou podobnou velikost jako gramodeska ze 6. stanoviště. Část týmu proto trpí představou,
že se šifra musí roztočit aby bylo něco vidět. Považuji to za nesmysl, v lepším případě uvidíme nějaké soustředné
kružnice. Bohužel nic lepšího ale nemáme. Morseovka, převody na čísla ani různé grafické manipulace se znaky nezabírají.
Rozhodujeme se, že popojdeme směrem ke Zlínu a najdeme nějaké suché místo. První autobusová zastávka už je obsazená,
tak pokračujeme dál až ke kostelu. Tady na mapě vidíme lesní hřbitov, který se podezřele podobá znakům v šifře.
Část týmu je už v takovém stavu, že s přesunem ke hřbitovu souhlasí jen proto, že je to směrem ke Zlínu.
V kruhu uprostřed hřbitova samozřejmě nic. Další zoufalý pokus něco získat ze znaků v šifře. Tým už je značně demoralizován.
Nápad na správné řešení přichází ve chvíli, kdy už málem vyrážíme na cestu domů.
Ztratili jsme tu spoustu času, ale teoreticky máme pořád šanci dojít do konce.
10 - Slevy
Opět jedna průchozí šifra. Nejprve samozřejmě počítáme ceny před slevou.
Při pohledu do mapy zjišťujeme, že čísla odpovídají nadmořským výškám okolních kopců. Dva u kterých
je text "doporučujeme" jsou nejblíž. Takže se rozdělujeme a vyrážíme.
11 - Domino a Spisovatelé
Když se setkáváme u sportovní haly, mají už Čenda s Hadařem část B vyřešenou. Míša mezitím odchází relaxovat někam do
centra do kavárny. Jedeme vyzvednout část dvanáctky a přitom se snažíme rozluštit domino. Nedaří se. Zdá se,
že s dvanáctkou bez druhé části nic nenaděláme. Po nějaké době přemýšlení na trolejbusové zastávce zjišťujeme, že to
nemá cenu, nejenže už nám to nemyslí, ale už nejsme schopni ani pohybu. Rozhodujeme se skončit. Je něco kolem 11. hodiny.
Při přesunu k autu je na nás žalostný pohled. Ještě, že Míša nemá foťák.
12 - Závěr
Hra jako taková byla podle mne celkem povedená, i když nám se tedy moc nedařilo.
Šifry byly v podstatě celkem jednoduché, ale i tak nás dokázaly některé pořádně potrápit.
Tentokrát byla celá hra dost pochodová.
Podle mapy jsem spočítal, že jsme ušli přibližně 36.5 km, a někteří členové týmu asi i víc.
Tím ale nechci říct, že by mi to nějak vadilo. Já mám noční pochody docela rád.
Za hlavní mínus považuji počasí, což lze organizátorům asi těžko vyčítat.
Už v dětství jsem nerad nosil pláštěnku. A brát deštník do lesa mi přijde takové nepatřičné.
Teď možná budu svůj postoj revidovat.Přece jen 17 hodin v kompletně mokrém oblečení není moc příjemný zážitek.
(Možná trošku přeháním, trvalo několik hodin, než vše promoklo. A boty taky vodě vzdorovaly skoro až na páté stanoviště.)
Za rok jdeme zas.
Zapsal Bob
Home