Od soumraku do úsvitu 2
- aneb jak se nám to konečně povedlo
Ve dnech 22.-23.4.2005 jsme se zúčasnili hry Od soumraku do úsvitu.
Na podobných hrách jsme byli už několikrát, ale ještě nikdy jsme nedošli až do cíle, ať už
kvůli vlastním chybám, nebo souhře nešťastných okolností. (pouze Čenda byl členem vítězného týmu
na TMOU 2) Tentokrát jsme tedy rozhodnuti dojít až do cíle. Jsme přihlášeni pod tradičním názvem
La kukarača. Složení týmu (v abecedním pořadí): Bob, Čenda, Hadař, Iva a Míša. Moje účast se
mírně zkomplikovala, když jsem si přibližně měsíc před termínem hry vykloubil koleno a tři týdny
strávil s ortézou a berlemi. Den před hrou už jsem schopen celkem obstojné chůze, takže jsem
odhodlán zkusit přinejmenším městskou část a pak se uvidí. Tentokrát mi celkem vyhovuje zásada
našeho týmu : Neběháme. Nebudu zde detailně popisovat všechny šifry, jsou k vidění na stránkách hry.
0 - Začátek:
S předstihem přijíždíme do Zlína, parkujeme kousek od lyžařského svahu.
Telefonuje Čenda že dorazil na autobusové nádraží. Iva je ještě na cestě.
AZ-Radio posloucháme v autě. Místo startu je zřejmé už z první upoutávky, takže voláme Čendovi, že
se sejdeme na stadionu. Pro jistotu posloucháme dál, co kdyby tam byla ještě nějaká informace. Nebyla.
Stadion je kousek od nás, takže jsme tam za chvíli.
1 - Zimní stadion - Auta
Na stadionu začínáme zapisovat údaje z probíhající prezentace. Prezentace je právě v polovině,
takže o co vlastně jde se dozvídáme až při dalším průběhu. Netrvá dlouho a odcházíme na
Kvítkovou hledat červené auto.
2 - Kvítkova - Čtverečky
Šifra je poměrně jednoduchá grafická, za pár minut vyrážíme k informační tabuli zjistit že
83 znamená Malenovický hrad. Protože jsem se cestou zdržel, přichází mi Hadař naproti s tím, že
Míša s Čendou už šli na jinou zastávku trolejbusu.
Cestou doufáme, že Čenda s Míšou už budou mít další šifru, a zavolají kudy dál.
Po vystoupení ale potkáváme Míšu, která nakonec přistoupila do našeho trolejbusu a oznamuje nám,
že Čenda už se do trolejbusu nevešel. No nic, Míša s Hadařem jdou na hrad vyzvednout šifru.
3 - Malenovický hrad - Čísla
Opět jednoduchá šifra. Po vyluštění všech čísel je převádíme na písmena a přesunujeme se na zastávku
trolejbusu, kam mezitím dorazil Čenda. Po chvíli přijíždí i Iva, takže jsme kompletní.
4 - Kaple v Loukách - Soutok
Poznat že se jedná o soutok Fryštáckého potoka a Dřevnice trvá velmi krátce, takže nejvíce
času zabírá přesun na opačný konec Zlína.
5 - Soutok Fryštáckého potoka a Dřevnice - Bezdomovec
Na soutoku Fryštáckého potoka s Dřevnicí nacházíme fotografii. Je na ní "mrtvola" s pilou a sekerou
a v pozadí bezdomovec sklánějící se nad odpadkovým košem. Poznáváme, že fotografie je pořízena
na náměstí. V rejstříku mapy hledáme něco souvisejícího se sekerou a pilou. Nic nenacházíme a tak se
přesunujeme na náměstí. Nacházíme místo z fotografie. Mrtvola tu samozřejmě není, na jejím
místě je jen křídový obrys. Část týmu se vydává prověřit řeznictví a železářství v okolí.
Všímáme si, že nedaleko sedící bezdomovec má stejné gumáky jako ten na fotce a tváří se velmi podezřele.
Když je Míša vyslána aby jej kontaktovala, dostává od něj papírek s dalším zadáním.
6 - Svitu - písmena
Další cesta vede do areálu Svitu k budově jejíž číslo je součtem hodin a minut odjezdu nějakého
autobusu z autobusového nádraží. Nádraží je vedle areálu Svitu, takže brzy máme další část
zadání. Je tam ale opět další odkaz na budovu danou nějakým součtem z autobusového nádraží.
Odhadujeme systém číslování budov ve Svitu. Na papírku si všímáme, že je označen jako druhý
díl z pěti. Vysíláme Čendu na nádraží, s tím ať tam raději počká a čísla hlásí mobilem.
Postupně takto získáváme všechny části zprávy, které jsou ve stále vzdálenějších částech areálu.
Na čtyřech papírcích jsou vždy dvě dvojice písmen, které po poskládání určují jako další cíl
kostel na Jižních svazích. Během přesunů po areálu jsme se zalíbili mírně podnapilému domorodci.
Chodí za námi a snaží se vyzvědět co to vlastně hrajeme za hru. Když jej naše odpovědi neuspokojují,
prohlašuje že na nás pošle ??? (jméno místního velikána už jsem bohužel zapomněl) a velmi se diví, že nevíme kdo to je. Jmenuje ještě několik
dalších lidí které na nás pošle. Moc strachu nám tím ale nenahnal.
7 - Kostel Jižní Svahy - Rubikova kostka
Ve vchodu do kostela je opět sejmut čárový kód. Dostáváme sáček s nějakými součástkami pro
pozdější použití a další šifru. Dozvídáme se, že první tým zde byl už skoro před hodinou a
půl. Překvapuje nás to, protože se nám zdá, že postupujeme skoro bez zaváhání.
Postup je zřejmý , realizace je ale složitější. S Hadařem a Míšou zkoušíme přesunovat
vystřižená písmenka. Kvůli chybě ale musíme začít znovu. Mezitím Čenda s Ivou, kteří si
jednotlivé pozice rozepisují do sešitu, získávají řešení.
Řešením je točna autobusu číslo 32. Je tu ale problém, točny jsou dvě.
Vzhledem k tomu, že na mapce kterou jsme dostali na začátku je oblast severně od Zlína a že
na jižní točnu už nic nejede, volíme točnu severní. Tam sice autobus jede, ale až za dlouho. Nezbývá nám nic jiného než jít pěšky. Alespoň je to blíž.
8 - Točna v Mladcové - Smraďoch
Na stanovišti nacházíme sáček s podivným obdelníkovým předmětem s dírkou na jednom konci.
Nejnápadnější je na něm velmi intenzivní zvláštní zápach - nebo snad vůně?
Na sáčku je kromě loga OSUD ještě nápis na Severním konci. Při podrobnějším zkoumání předmětu
nacházíme ještě nápis Brno. Hledáme v rejstříku mapy názvy související s Brnem - nic. Zkoušíme
předmět rozebrat, pak nahřát - nic. Přikládáme předmět na mapu , dírkou na současné stanoviště a
sledujeme co je na opačném konci otočeném na sever - nic. Zkoumáme mapu a hledáme v okolí názvy
související s vůní či smradem. Nedaleko nacházíme ulici jahodovou. Přestože zápach předmětu má
k jahodám dost daleko vydáváme se tam, protože je to kousek a lepší nápad nemáme. Ukazuje se, že
mapa místy předběhla realitu a zobrazuje i dosud neexistující ulice. Nacházíme Jahodovou ulici
- a je to tam.
9 - Ulice Jahodová - Osmisměrka
Na první pohled je zřejmé, že se jedná o osmisměrku, což komentujeme mírně znechuceně. Na devítce
už bychom čekali něco složitějšího. Po vyškrtání všech slov musíme změnit názor - nezbylo ani
jedno písmeno. Klíčem se zdá překrývající se dvojice slov ego-lego. Nejprve zkoušíme vybrat písmena
náležející do více slov - nic. Další možnost jsou první písmena slov - čteme text a vyrážíme na
Přední vrch. Cestou potkáváme hodně bloudících týmů - asi hledají severní konec.
10 - Přední vrch - Čtyři dcery
Regeneruji pod kopcem, ostatní jdou na kopec hledat šifru.
V zadání okamžitě vidíme podobu s klasickou hádankou tři synové, takže během pěti minut máme
dva stejné součty a vyrážíme na udanou kótu. Jako správní matematici při rozkladu na prvočísla
neuvažujeme jedničku, což je sice chyba, ale ušetřilo nás to problémů s druhým zavádějícím řešením.
11 - Kóta 378 - Infra
Zadání je jasné - ze součástek, které jsme dostali na sedmičce, sestavit jakési zařízení a pomocí
něj získat polohu dalšího stanoviště. Po chvíli máme zařízení a vydáváme se naslouchat. Ve
sluchátkách se ozývá jen tu a tam nějaké zapraskání. Vzhledem k jednoduchosti zařízení očekáváme
že výsledkem by mohla být morzeovka tvořená praskáním, zdá se ale, že praskání se ozývá pouze
při dotyku nějaké součástky. Po nějaké době nám dochází, že když to nemá nic jako anténu a ta dioda
je možná fotodioda, tak přenos bude asi optický. (je to ostuda, ale nikdo z nás není elektrotechnik)
Takže zkoušíme diodu všelijak natáčet proti předpokládanému zdroji signálu. Není to jednoduché, neboť
se nám zařízení neustále všelijak rozpojuje. Najednou naslouchající Hadař prohlašuje že slyšel
hlasy. Konstatujeme že vzhledem ke stresu a pokročilé noční době nás to u něj ani nepřekvapuje.
Po chvíli dalšího manipulování se zařízením zachytáváme celou zprávu a vyrážíme na další
stanoviště.
12 - Rozcestník pod rozhlednou - Pexeso
Na stanovišti nacházíme podrobnou mapku okolí s vyznačenými body. Míša, Iva a Čenda vyrážejí
body oběhnout, já spolu s Hadařem zatím zodpovědně podřimujeme. Jednotlivé body obsahují různé počty
obrázků pexesa z různých sad. Správné řešení nás napadá hned na první pokus. Spojujeme čarami
pexesa ze stejné sady. Odhalujeme drobné nepřesnosti v našich zápiscích a můžeme vyrazit.
13 - Most přes Fryštáckou nádrž - SMS
Tak tato šifra nás potrápila nejvíc. Při hledání šifry asi neúmyslně mateme jiný hledající tým, když
se mezi sebou bavíme že na mapě je ještě jiný most a toto je asi hráz. Když tedy vyrážíme podél přehrady
k dalšímu mostu, druhý tým na nic nečeká a rychle nás předbíhá. Nestihneme ujít ani sto metrů a Míša,
která se trochu opozdila nám telefonuje, ať se vrátíme, že šifru našla. Posíláme SMS, a po chvíli už
můžeme luštit. Zkoušíme stále složitější možnosti. Napadají nás přitom docela zajímavé šifry.
Například dvě nezávislé morzeovky vložené v sobě, nadějná je taky čtyřková soustava a podobně.
Po dvou hodinách už trochu propadáme trudomyslnosti. Čenda se zaměřuje na podobnost mezi prvními a
posledními 17 znaky. Když si šifru rozepisuje na řádky po 17 objevuje i v dalších řádcích určité
zákonitosti. Nicméně správný výsledek vidíme až při posuzování jeho výzkumů.
Přestože nás tato šifra hodně zdržela, měli jsme vlastně velké štěstí. V cíli jsme se dozvěděli,
že telefony Alcatel přidávají u dlouhých slov na konci řádku pomlčku. Šifra se tím stává prakticky
neřešitelnou. Protože organizátoři preferují Oskara, chceme volat z Čendova čísla, Čendovi ale
jeho Alcatel hned na začátku hry spadl na zem a porouchal se, takže jsme přendali SIM-kartu do
Míšiny Nokie, která naštěstí problém s SMS nemá.
14 - kóta ... - Skrývačky
Tato šifra byla opravdu jednoduchá. Prakticky okamžitě vidíme v textu slova "kaple Štípa jižně"
Chvíli nad mapou přemýšlíme co je ještě Štípa a co už Kostelec.
Během přesunu nás poklusem předbíhá další tým. Zavrhujeme nápad, že bychom vyslali napřed běžce -
máme svou hrdost.
15 - Štípa kaple - Karty
Tady se nám opravdu zadařilo. Podle několika bezradně tvářících se týmů, usuzuji že nemusím
spěchat a půjčuji si mobil abych zavolal domů. (v mém došly baterky už někde na 13. šifře)
Mírně pesimisticky rodině oznamuji že jsme sice už na patnáctce, ale je už dost pozdě na to
abychom to stihli. Sotva jsem dotelefonoval, dozvídám se, že už máme postup řešení, takže
už jen převádíme výsledné karty na čísla. V našem řešení jsme si nevšimli, že nejvyšší karta
je vždy na kraji, takže v některých řádcích máme dvě varianty. Naštěstí to nepředstavuje velký
problém. Celkem jsme na tomto stanovišti méně než deset minut.
Náš další cíl je rybník ve Žlebech.
16 - Rybník Žleby - obrazce
Iva, která šifru obětavě vyzvedla, tvrdí, že jsme možná první, protože složka se šiframi vypadá
neporušeně. Trochu nevěříme, ale dobře se to poslouchá. Šifra je tvořena různými obrazci s
všelijak tečkovanými a čárkovanými hranami. Na první pohled by z toho šel možná poskládat
obdelník, ale ani se o to nepokoušíme - co s obdelníkem. Někdo si všímá, že každý útvar
má jiný počet stran. Vidím, že tečky a čárky na okrajích jsou morzeovka. Řešení je jasné.
Trochu zdržuji, protože jsem si v očekávání trochu delšího řešení vyzul boty.
17 - Větřák - Závěrečná šifra
Papírek, který zde nacházíme obsahuje umístění cíle a heslo. Míša s Ivou za pomocí nůžek a izolepy
řeší polohu cíle. Zbytek týmu řeší heslo. Jedná se o jednoduchou úlohu s vyrovnáváním hladiny.
Jdeme na to paralelně dvěma metodami. Mezitím už je jako cíl vyluštěno letiště. V tu chvíli na stanoviště
právě přichází další tým. Později se dozvídáme, že je to Albert Stallone. Rychle se rozhodujeme,
že Míša s Ivou vyrazí na letiště a heslo jim zavoláme později. Heslo máme záhy doluštěno, oběma
metodami takřka současně. Kupodivu vyšlo totéž, takže neváháme a dáváme se taky na cestu. Alberti
už taky vysílají dva členy do cíle. Nedá se nic dělat teď už se běhu nevyhneme. Po chvíli je
situace následující: vpředu běží Míša s Ivou, kousek za nimi Hadař s Čendou, po asi sto metrech
dvě členky týmu Albert Stallone a na závěr s velkým odstupem kulhám v rámci svých možností já.
18 - Letiště - Cíl
V cíli se potvrzuje v co jsme doufali - JSME PRVNÍ !.
Pro pozorovatele v cíli mohla situace vypadat dramaticky, tak žhavé to ale ve skutečnosti nebylo.
První dvě dvojice, které doběhly skoro současně a působily dojmem, že spolu závodí, patřily totiž
k našemu týmu. Tým Albert Stallone sice přibíhá v závěsu, ale musí ještě nějakou chvíli čekat, než
jim druhá část týmu zavolá heslo. Probíhá vyhlašování vítězů, vysvětlování správného postupu, k
dispozici jsou výborné koláče a čaj. Cena pro vítěze nás opravdu překvapila - je to vyhlídkový let
nad Zlínem. Myslím, že se všichni členové týmu shodnem - let byl úžasný.
Co napsat na závěr? Hra se nám moc líbila. Tímto za ni organizátorům děkujeme.
No, a příště jdeme určitě zase.
zapsal Bob
tady zkoumáme, co jsme to vlastně vyhráli
a tímhle letadlem jsme letěli